Slouží ke cti tehdejšího zastupitelstva obce, že pouhé dva roky od zrušení nevolnictví r. 1783 si zřizuje obec školu, jako jedna z prvních obcí v okolí.
Do této doby nikdo v obci neuměl číst ani psát. Veškeré nutné zápisy hotovil pan farář a k tomu účelu pověření panští písaři. Občan se jen podepsal třemi křížky.
Avšak každý ovládal ze své praxe profesi, kterou k běžnému životu potřeboval. Lidé tehdy věděli málo o všem, zatímco dnes víme všechno o ničem.
Škola byla jednotřídní s bytem učitele a stávala u kaple sv. Jana, mezi domem čp. 5 a cestou do Tikovic. Měla čp. 57.
Na nynějším místě stojí od roku 1874 a má čp. 81.
Ve školní pamětní knize k roku 1802 se jmenuje příjem učitele. Od každého souseda ročně: (bylo jich 38), 1/8 míry žita, od obce pak 21/2 míry žita. Z každého školního dítka pecen chleba, 1/8 míry hrachu nebo čočky a 18 krejcarů na topivo.
Školního platu měl týdně: z jednoho dítka z první třídy 1 krejcar, 2 krejcary z dítka ve druhé třídě. O Vánocích a o hodech od souseda po koláči, od obce ještě 3 sáhy dřeva koncem října. Učitel také užíval dvou zahrádek při škole a kus pole na Kopaninkách.
O Velikonocích roku 1847 stará škola č. 57 a 8 okolních domů vyhořela.
Prvním učitelem ve škole v Silůvkách byl Václav Mašek z Konice. Učil zde v letech 1783–1799. Mimo něho zde déle působili: Jan Molva 1809 – 1836, Matěj Valenta 1836–1881 (tj. 45 roků). Měl v jednotřídce 70 až 112 dětí. Po něm nastoupil již do nové školy čp. 81 Viktor Kamil Jeřábek, který popsal tehdejší poměry v obci v knize „Idyla stanice Třešňůvské.“ On také narouboval na Zahumeničkách první meruňky v obci, z nichž několik ještě roste.
Po něm nastoupil první místní učitel Václav Hládek v roce 1887. Za něj byla škola roku 1900 rozšířena na dvoutřídní. K přízemní škole bylo přistaveno první patro. Tohoto roku bylo v 1. třídě 54 a ve 2. třídě 48 žáků. První třídu učil Václav Hládek, druhou p. Růžena Kočí z Hrušova. Pan farář vyučoval náboženství.
Školní rok býval zahájen ve farním chrámu sv. Jiří v Tikovicích vzýváním ducha svatého. Tamtéž se vydávalo vysvědčení. Za učitele Václava Hládka došlo k několika významným událostem. V roce 1888 byla postavena silnice do Tikovic. U školy je od tohoto roku místo brodu a dřevěné lávky přes potok nový most. Od roku 1898 je nová měna. Místo zlatých je koruna. 1 zlatý = 2 koruny. Učitelé jsou odměňováni v korunách. Dosavadní způsob odměny padá. Je zřízena funkce řídícího školy. Učitel Václav Hládek byl povýšen na řídícího. Měl plat 1 200 korun ročně. Učitelka 336 korun ročně. Tedy 1 korunu stálého platu za jeden odpracovaný den, bez ohledu na počet žáků. Nemohla si to vynachválit.
V tomto roce byla zřízena školní zahrada v místech dnešního hřiště Pod Lipami – to bylo pro chlapce. Učitelkou ručních prací pro děvčata byla Josefa Cvečková.
V roce 1905-1906 bylo ve třídách 57 chlapců a 67 děvčat, 3 nechodili.
V roce 1908 nastoupilo do tříd 68 chlapců a 60 děvčat. Píše se kamínkem na tabulky. 2. prosince 1908 je ve škole velká oslava k 60. výročí panování Jeho Apoštolského Veličenstva a Boží milosti, Císaře Františka Josefa I.
V sobotu 6. července byl školní výlet na šachtu do Zbýšova, pěšky na celý den. Tam děti viděly, jak umounění havíři s lampičkami vyfárali z podzemí, kde dobývali černé uhlí.
V červenci roku 1914 vypukla 1. světová válka. Muži do 42 roků jsou odvedeni, dětem z vyšších ročníků jsou povolovány úlevy na práce doma. Jsou první padlí, mezi nimi také učitel František Tesař. Žáci, kteří měli tátu na frontě, prožívali v lavicích smutné dny, mnozí také trpěli hladem.
V roce 1918 skončila válka a 28. října je vyhlášena Československá republika. Výnosem ministerstva školství se oznamuje, že účast žáků na náboženských úkonech je dobrovolná.
5. dubna 1919 je zasázena u školy lípa svobody. Od roku 1919 je vysvědčení rozdáváno ve škole. Počínaje školním rokem 1919–20 jsou prázdniny od 30. června do 1. září, na škole je zaveden tělocvik.
V roce 1921–22 bylo celkem 136 žáků a do školy se chodí do 14 roků.
11. září 1921 je odhalena na škole busta J. A. Komenského.
V roce 1924 odešla učitelka ručních prací Josefa Cvečková, která zde působila celých 36 roků.
Od roku 1926 je ve škole elektrické osvětlení.
Roku 1927–28 nastoupilo do tříd 58 chlapců a 42 dívek. Z nich je 69 římskokatolického vyznání, 16 evangelického vyznání, 3 československého vyznání. Do ručních prací chodí 32 děvčat.
V roce 1929 je ve škole zřízena třetí třída a nový kabinet. Dosud chodily všechny děti jen do obecné školy v Silůvkách.
Od roku 1930 je povinné navštěvovat 6., 7. a 8. školní ročník v měšťanské škole v Dolních Kounicích.
Ve školním roce 1930–31 je v naší škole:
- třída 20 chlapců, 4 děvčata – 24 dětí.
- třída 24 chlapců, 32 děvčat – 56 dětí
- třída 17 chlapců, 17 děvčat – 34 dětí
Měšťanskou školu v Dolních Kounicích navštěvuje 11 chlapců a 12 dívek. Vyšší školu 1 chlapec.
V roce 1936 je stanovena mateřská dovolená učitelek na 3 měsíce.
Od 1. prosince 1938 odchází řídící Musil do penze a za něj nastupuje Bedřich Cehl, který učí 1. třídu. 2. třídu Marie Havránková a 3. třídu tř. učitel Vladimír Bílý. Náboženství katolické vyučuje farář Vladimír Čapka, náboženství evangelické diakon Josef Procházka.
Za období protektorátu se vyučovala také němčina. Byla povinná od 1. ročníku, 4 až 8 hodin týdně. V zimě bývaly uhelné prázdniny. Ve válce, při houkání sirén se žactvo muselo schovávat do sklepa „Pod kaštanem“.
Knihy ze školní knihovny, které připomínaly slavnou minulost národa musely být odeslány ke zničení.
Po osvobození naší obce v době od 19. 4. do 7. 5. 1945 byla ve škole vojenská nemocnice. Školní zařízení bylo vystěhováno. Vyučování bylo obnoveno až v polovině května.
Od Nového roku 1946 je zřízena mateřská škola, do které se přihlásilo 48 dětí. Vyučuje p. Helena Mičánková z Brna.
Na obecné škole jsou dvě třídy:
- třídu učí p. Vladimír Bílý – 38 žáků
- třídu učí p. Karel Přibyla – 34 žáků.
Ruční práce vyučuje Jarmila Vítková.
6., 7. a 8. ročník odešel do měšťanské školy v Dolních Kounicích.
1. září 1949 je zřízena zákonem „Národní škola“. Katolické náboženství místo zemřelého Vladimíra Čapka učí páter Bárta a evangelické náboženství učí vojenský farář major Pavel Janeček.
V roce 1950 je do školy zaveden vodovod a zřízena nová jímka.
Od roku 1950 slaví školy povinně 1. máj. Jsou nové vyučovací osnovy, kříže ze tříd jsou odstraněny, vznikají organizace pionýrů a svazáků. Do školy přišel poprvé místo Ježíška o Vánocích Děda Mráz. 5. června 1950 jdou žáci poprvé na pole hledat mandelinku.
Od roku 1954 se oslovuje ve škole „soudruhu“ a jsou zavedeny nové školní učebnice. Ve škole nyní učí: 2. třídu ředitel Vladimír Bílý a 1. třídu učitelka Marie Dobrovodská. Na škole je 92 žáků. Mateřská škola je zrušena.
Už se neslaví původní církevní svátky, ale nové – např. Říjnová revoluce apod. V roce 1958 bylo v obci založeno JZD a žáci stále častěji chodí na brigády, hlavně na brambory.
V lednu 1961 onemocněl ředitel Vladimír Bílý a místo něj byla přijata Marie Paarová z Ořechova. Od roku 1962 přechází 5. ročník ze Silůvek do Ořechova. Od roku 1963 se slaví 1. máj místo v Dolních Kounicích v Ořechově.
Během roku 1970 se provádí generální oprava školy. Nové stropy, nová okna, elektřina, omítky. Práce provádí OSP Ivančice. Po dobu oprav se učilo na směny v kulturním domě (v Orlovně).
O prázdninách v roce 1973 je ve škole zavedeno ústřední topení a škola je vymalována.
14. ledna 1974 měl pohřeb Vladimír Bílý, který učil na škole v Silůvkách 30 let. Zažil během svého působení 4 různé režimy. Svobodnou Masarykovu republiku, Protektorát Čechy a Morava, Benešovu republiku po válce a totalitní komunismus po únoru 1948.
Od roku 1976 je v platnosti nová školská soustava. Od tohoto roku jsme také spojeni s obcí Prštice pod jeden Místní národní výbor.
Z naší školy za 218 roků jejího trvání vyšly stovky, ba tisíce občanů vybavených vědomostmi pro praktický život. Což nelze říci o období totalitního režimu.
Naše země potřebuje vzdělané a schopné občany v rámci úspěšného uplatnění v Evropě.
Přejme naší škole, aby její dobrá tradice zůstala i do budoucna zachována.
Informační list pro obyvatele obce Silůvky, číslo 6–8 (28–30), ročník 3, červen–srpen 2001, str. 12–16.