V době založení naší obce nebyl znám pojem vlastnictví, či soukromý majetek. Vše patřilo panovníkům, později šlechtě, církvi či klášterům.
První slovanská sídla byla založena v místech, kde se nacházelo vše, co bylo nutné k přežití.
S příchodem křesťanství a zřízením hradové soustavy dochází k utváření pevných manželských svazků, vzniku rodin, které si staví své domy.
Vždy několik obcí (po rozpadu Velké Moravy v roce 905) si staví pevné sídlo jako úkryt před nepřítelem. Pro naši obec to byl hrad v Kounicích. Z toho postupně vznikají panství a šlechta.
Rodinné domy a panství jsou dědičné, nikoli však soukromé.
K budování společných zařízení, hradů, mostů, mlýnů, cest i panských dvorů bylo třeba zavést robotní povinnosti.
Za to dává šlechta k užívání svým poddaným část země, kterou spravuje. Vzniká lánová soustava.
Část půdy v obcích je rozdělena na lány, půllány a čtvrtlány všem osedlým.
Zbylá půda, hlavně lesy, rybníky a pastviska zůstává obecní, nebo panská.
Poddaní vlastní svůj dům, který je označen robotním číslem. Dům dědí vždy prvorozený syn. Není-li dědiců, má vrchnost právo odúmrtí. Dosadí na dům nového poddaného. Tak jsou dosazováni noví poddaní i na domy, které ztratily nové obyvatele následkem války, epidemie nebo jiných událostí. Někdy ovšem byla některá obec zcela zpustošena, byla potom osazena až po stu letech, nebo zůstala pustou – zanikla.
V našem okolí zcela zanikly tyto obce: Modřičky, Šlapany, Řevušín, Studyň, Kameničky a Mstěnice.
Vzhledem k tomu, že jde jen o stručnou informaci, vrátíme se opět do Silůvek a zastavíme se v roce 1763, v době zřízení Tereziánského katasru.
V tomto roce byly v Silůvkách vyměřeny a zmapovány všechny domy, pole, cesty, rybníky, lesy a pastviny tak, jak byly tehdy užívány buď vrchností, obcí, nebo poddanými.
Poddanství – nevolnictví bylo zrušeno v období josefínských reforem v roce 1781. Robota byla zrušena v roce 1848.
Dle Raabova aboličního patentu se dědiníci z roboty vykoupili a vznikl svobodný selský stav.
Od té doby se stává dům a vše, co k němu hřebíkem přibito a blátem přimazáno jest, včetně polí a lesů, soukromým majetkem hospodáře a jeho rodiny.
V této době bylo v Silůvkách 55 domů: 1 radnice, 1 pastouška, 1 lán – dvůr, 14 půllánů, 22 čtvrtlánů a 16 domkařů.
Selské domy měly v této době mezi sebou protipožární uličky a také zadní, nebo i boční vjezdy. Vesnická zástavba je uličního typu při cestě z Moravských Bránic do Prštic, domky jsou pod strání za potokem (na Trávníkách).
Vše ostatní – náves, cesty, rybníky, vodní stružky, pastviska a hliniště zůstalo obecní.
Po zrušení nevolnictví v roce 1781 si mohla každá rodina postavit svůj domek, pokud bylo kde. Ale možnosti byly velmi omezené. Proto jsou domy čp. 56 až 82 postavené v letech 1780–1880 stavěny buď v protipožárních uličkách, na místě zaniklých domů, z bývalých preshauzů – čp. 64, na rozdělených domech, na veřejném – obecním prostranství (obě školy) a na drážním pozemku.
Téměř všechna tato stavební místa nejsou vyhovující – jsou malá, příliš úzká apod.
Proto se obec rozhodla, že prodá zájemcům bezzemkům 7 stavebních míst na hrázi již zaniklého rybníka Plouzka.
Všech 7 míst bylo stejně velkých, pravoúhlých se dvorkem a zahrádkou. Došlo však k přerozdělení parcel mezi samými stavebníky: parcela čp. 93 byla rozdělena na půl mezi bratry Hledíkovy a druhá půle má čp. 144. Rovněž čp. 89 (bývalý starosta Hodovský) se rozšířilo na úkor čp. 88.
Za utržené peníze postavila obec novou školu čp. 81, dále hřbitov a požární zbrojnici.
Po vzniku republiky v roce 1918 byla obec nucena pro velký zájem stavebníků bezzemků rozdělit další obecní pozemky na stavební místa. Posloužilo k tomu obecní pastvisko na Rybníkách, Kopaninkách a Pod lípami. Celkem bylo vyměřeno a prodáno 95 stavebních míst – přiměřeně velkých, pravoúhlých, dobře příjezdných a se zahrádkami, včetně místa pro evangelickou modlitebnu.
22 těchto míst není však dosud zastavěno. Peníze za prodej těchto stavebních míst byly použity hlavně na vydláždění místní komunikace od hospody č. 39 ke Kubíkovým č. 104 a ke dnešní knihovně. Tudy chodívala při bouřkách od Hlíny vždy velká voda. Proto byla silnice zároveň i svodnicí. Dále na výstavbu pomníku padlých a na regulaci potoka Šatavy.
S parcelací těchto obecních pozemků je spojeno i zadání prvního dílčího územního plánu obce, který dosud existuje.
Dům č. 96 (Hladký A.) je prvním domem v obci (z roku 1890), kdy se začalo stavět také na soukromých pozemcích, patřících jako orná půda k některému ze selských domů v Silůvkách.
Takto se postupně zastavěly pozemky na Prachatičkách, u nádraží, Na nivách, u Sokolovny, na Loučkách a v Silůvských.
To je dalších 45 domů včetně Sokolovny. Celkem se tedy postavilo za 20 roků první republiky 108 domů. Od roku 1763 do zrodu republiky 56 domů.
Po roce 1945 se postavilo 32 domů a další se přestavěly na místě starých domů.
Během sloučení Silůvek s obcí Prštice (1974–1990) byly vykoupeny pozemky na Rybníkách a Padělkách a byly převedeny do osobního užívání 13 stavebníkům, kteří si zde vybudovali nové moderní domy.
V současnosti čítá naše obec 265 domů.
Informační list pro obyvatele obce Silůvky, číslo 9 (31), ročník 3, září 2001, str. 5–6.