Ještě koncem 19. století byly vesnické domácnosti téměř ve všem soběstačné. Místní řemeslníci, kovář, kolář, sedlář, švec, krejčí a řezník dokázali uspokojit každého zákazníka, který řemeslníka o službu požádal. Většina potravin byla rovněž v domě, maso, vajíčka, brambory, ovoce, zelenina, mouka se semlela ve mlýně.
Zboží, které v obci nebylo, se nakupovalo ve městě nebo na trzích. Šlo většinou o nádobí, náčiní, petrolej a sůl. Pivo, víno a tabák obstaral hospodský.
Kolem roku 1880, hlavně po zřízení dráhy a první silnice a také po přistěhování nových obyvatel z okolí, kteří nevlastnili pole, vznikla potřeba sehnat nejnutnější živobytí pro plynulý chod nových domácností.
Také zrušením roboty a odúmrtního práva vrchnosti zanikají některé selské grunty a domy se nabízí k provozování živností novým zájemcům.
Jde v té době o půllán Josefa Helara čp. 43, čtvrtlán Martina Slavíka čp. 17, čtvrtlán Josefa Nešpůrka čp. 36 a čtvrtlán Rosalie Nešpůrkové čp. 37.
16. února 1887 se přiženil na dům čp. 37 Vincenc Štěrba a s manželkou Marií založili obchod se smíšeným zbožím a později i pekárnu. To byl první obchod v obci. Téměř současně 11. ledna 1889 koupil dům Josefa Helara čp. 43 Josef Škorpík z čp. 46 a založil zde obchod se zbožím smíšeným a koloniálním.
Obchod Vincence Štěrby trval až do 2. srpna 1934, kdy byl zničen povodní (této povodni byly věnovány strany 14 a 15 Informačního listu č. 10 (32), který vyšel v říjnu 2001). Po obnově domu je zde opět obchod a pekárna až do roku 1950, kdy byl komunistickým režimem zrušen. Zůstal nadále jen obytným domem.
Obchod J. Škorpíka byl v roce 1900 přestěhován z čp. 43 do čp. 17 a byla přistavěna pekárna.
Oba obchody přežily první i druhou světovou válku, období hojnosti i lístkový systém za protektorátu až do roku 1953.
V dobrých časech byl sortiment zboží stále širší, zvláště za první republiky. Kromě potravin, jižní ovoce, káva, bonbóny, tvarůžky, cukr, sůl, koření. Nechyběly ani řetězy, náčiní, hřebíky, svíčky, biče a petrolej. V padesátých letech převzala obchod „Jednota“ a prodávají se zde potravinářské výrobky, zatím co průmyslové zboží se přestěhovalo do bývalé Škorpíkovy hospody čp. 39, předtím zrušené.
Výstavbou nové prodejny čp. 237 v roce 1969 na Sokolské ulici a jejím zprovozněním byla zrušena prodejna průmyslového zboží v čp. 39. Tuto bývalou Škorpíkovu hospodu koupil po úmrtí manželů Vítězslava a Albíny Škorpíkových od pozůstalých dcer podnik „Vývoj nábytkářského průmyslu“ se sídlem na Lidické ulici v Brně. Ten měl v té době patronát nad JZD Silůvky. Později budovy využívalo sloučené JZD Ořechova, které provedlo rozsáhlou přestavbu celého domu na ubytovnu.
Poté odkoupila tento dům obec Silůvky a nyní je využíván jako Obecní úřad, pošta a místnost pro lékaře. V prvním poschodí jsou dva byty, které obec pronajímá.
Je třeba se ještě zmínit o třech dalších obchodech zřízených za první republiky.
Obchod smíšeným zbožím u Hledíků čp. 144 byl otevřen v roce 1927 a likvidován komunisty roku 1950. Prodávalo se zde také střižní zboží.
Obchod u Hanělů čp. 63 v ulici Pod Lipami otevřen v roce 1936, likvidován roku 1950.
Obchod u Cesarů čp. 168 v ulici Pod Lipami otevřen krátce za první republiky ve 30. letech. Majitelkou byla Marie Cesarová.
V současné době máme v naší obci tři obchody:
Pan Rostislav Hrdlička na návsi v budově „Jednoty“, kterou od tohoto podniku zakoupil.
Paní Jaroslava Stehlíková v budově bývalé pošty, kterou zakoupila od Obecního úřadu.
Paní Jiřina Průšová čp. 220 v ulici Na Rybníkách má obchod ve svém domě.
Dá se říct, že doba, kdy některého zboží byl nedostatek a stávalo se na ně i ve frontách je již minulostí.
Naopak, sortiment zboží se stále rozšiřuje a prodává se pomocí reklamy. Obchodníci mají zájem prodat co nejvíce. V tom hrají velkou roli ceny, kvalita zboží a také otevírací doba. Prodává se i v neděli dopoledne.
Velmi nepříjemným konkurentem našich obchodníků jsou velké obchodní domy na okraji Brna – supermarkety, které si můžou dovolit nabízet zboží levnější a proto v nich mnoho našich občanů nakupuje.
Během roku přijíždí do obce také různí soukromí prodejci a nabízí textilní zboží, zeleninu, ovoce, drůbež, cukr a další zboží.
Pokud jsou peníze, mohou si občané zakoupit téměř všechno. Nakupuje se i na splátky a některé zboží je dováženo až přímo do domu.
S obchody má každý občan jistě své zkušenosti. Historie obchodů nesahá příliš do minulosti, týká se téměř všech obyvatel a problematika je velmi pestrá. Snad by téma o místních obchodech vyžadovalo více pozornosti, ale počítám, že právě zde je nejvíce pamětníků, kteří si odpověď na toto téma vybaví snadno ve svých vzpomínkách.
Informační list pro obyvatele obce Silůvky, číslo 12 (34), ročník 3, prosinec 2001, str. 15–17.