Již v době, kdy X. římská legie měla svůj tábor na Hradisku u Mušova v letech 161–180 n. l. byla známa „Panonská cesta“ od Jaderského moře až k Severnímu moři. Tato cesta v úseku z Pravlova do Neslovic procházela Kounickým panstvím. Cestovalo se tehdy nejčastěji pěšky, na koni, nebo koňským povozem. Stakilometrové vzdálenosti nebylo ovšem možné překonat bez odpočinku. Proto byly při cestě zřízeny formanské hospody, vzdálené od sebe kolem 40 km, což je délka jednodenního pochodu. Právě návrší nad Dolními Kounicemi, místo s dalekým výhledem, bylo jedním z nich. Další taková formanská hospoda na Panonské cestě je ve Vladislavi (ta je dosud v provozu a narodil se v ní v roce 1107 král Vladislav) a na opačné straně v Mikulově .
Ve formanské hospodě bylo možné přenocovat, nakrmit koně, opravit vůz , také pojíst a zahnat žízeň po dlouhé namáhavé cestě . Hospoda nesla název „U Lossenpelce“, tj. „Veš v kožichu“. V době , kdy byl Karel IV. (1316–1378) markrabětem moravským, založil kolem hostince „Lossenpelce“ rozsáhlé vinice i s preshausem. Od těch dob (od roku 1333) se místu říká „Karlov“ a lesu směrem k Silůvkám „Pod preshausem“, jak je uvedeno ještě dnes v některých katastrálních mapách. V dobách míru sloužila Panonská cesta kupcům z dalekých zemí, poutníkům a formanům . Za válek pak přesunu vojenských výprav. S objevem a těžbou uhlí kolem Zbýšova (který leží na Panonské cestě) před 250 roky a zřizováním prvních cukrovarů na jižní Moravě v Pohořelicích a Židlochovicích nastává zlatá doba formanská a hostinec „Karlov“ prožívá období své největš í slávy. Kounická vrchnost toho využívá a pronajímá hostinec s tím, že zde bude šenkováno panské pivo, víno a kořalka . K roku 1755 si pronajal hostinec vinohrady s preshausem hrabě Verdenberk. Nájemné činilo 58 zlatých a 48 krejcarů ročně .
4. června 1762 koupil Karel Max. z Dietrichsteina od svobodného pána Hauperského pozemek za 800 zlatých a hostinec Karlov za 500 zlatých. Jeho nástupce Karel Jan prodal Karlov Michalovi Maarovi v roce 1790 za 665 zlatých, 20 zlatých činže z hostince a 38 zlatých 48 krejcarů činže z polí. V roce 1790 byl Karlov vydražen za 665 zlatých Karlem Kopeckým z Pravlova; tehdy musel platit o sv. Jiří a o sv. Michalu po 10 zlatých. U hostince byly 3 jitra 14 700 čtverečních sáhů úhoru, 3 jitra 13 500 čtverečních sáhů vinic a 11 000 čtverečních sáhů pole, celkem 8 jiter 7 200 čtverečních sáhů; z toho platil 12 zlatých 37 krejcarů roční činže, 4 vědra panského vína a 4 bečky piva musel sám dovézt a vynalévat, jinak platil pokutu 10 krejcarů za vědro vína a 2 krejcary za bečku piva.
V 19. století patřil Karlov Florianu Dostálovi – řezníku v Krumlově, Josefu Ammlerovi z Brna, od něhož jej v roce 1898 kupuje Dr. V. Perek za 10 500 zlatých. Ten zde buduje hospodářské stavení, neboť postavením železnice v roce 1870 ustává provoz formanů na Panonské cestě a tím i význam hostince.
Ke stavení také patří 16 ha polí, 5 ha vinic, velká šparglovna a cihelna. Ale provoz hostince se nezastavil úplně. Je zde zřízena též pekárna a chléb se roznáší do okolních obcí, také do Silůvek.
Pro svou odlehlost využívají hostinec také různí pobertové, kteří zde mají své skrýše a o naloupené věci se zde dělí. Pekařský učeň jednou při své noční práci vyslechl zloděje, o čem mluví a tak se stal nepohodlným svědkem. Při roznášce chleba do Silůvek se jej proto raději zbavili. Dodnes v tom místě na okraji lesa stojí dva duby s obrázkem. Dřevěný kříž již dávno dosloužil, stejně jako pekárna na Karlově. Jen těch loupežníků máme ve svém okolí stále dost.
Hostinec koupila v roce 1910 rodina Ondrůjova. Přikoupili ještě další pozemky kolem domu a věnovali se jenom zemědělství. Tři dospívající děti byly rodičům dobrými pomocníky. Hospodářství, nyní už 24 ha orné půdy vzkvétalo. Koupili i první traktor se železnými koly (jen na orání) a rozhodli se svá pole ještě více rozšířit zúrodněním pastviska za domem. Na jaře roku 1932 zaváželi hlínou rokli táhnoucí se napříč pastviskem. Rokle byla již zasypána, když 23. června přišla prudká bouře s průtrží mračen. Po bouři se šli Ondrůjovi podívat, zda jejich dílo bouře nezničila. Náhodný blesk při tom na místě usmrtil 22 letého Bedřicha Ondrůje. Dodnes na místě neštěstí stojí pomník. Byla to pro rodinu velká rána. Druhý syn Alois se v zimě roku 1933 ženil. Za manželku si vzal Albínu Záděrovou ze Silůvek z čp 21. Ani tomu však štěstí nepřálo a Albína umírá hned druhý rok po svatbě. Alois si bere za ženu služebnou, rodačku z Březníka. Mají spolu dvě děti, Aloise a Marii.
Začíná druhá světová válka. Tu ještě rodina přežila, ale po válce byl Karlov zcela vyrabován od vojáků a také od kounických. Co zbylo to dovršila násilná kolektivizace. Pozemky byly začleněny do kounického statku a přeměněny v meruňkové sady a vinice. Budovy začaly chátrat. Děti odešly z domu. Dcera Marie se vdala do Nových Bránic a syn Alois se oženil do Kobylí. Staří zemřeli a tak je od září 1990 Karlov neobydlen.
A přece má toto místo tak bohatou historii. Až půjdete kolem, nemůžete přehlédnout budovu, jejíž přízemí ze silných kamenných zdí s malými okénky je původní hostinec. Po pravé straně dveří jsou obytné místnosti a pekárna, na levé straně pak šenkovna a stáje pro formanské koně. Pod obytnou částí je velký sklep, do něhož se vchází ze dvora. To je ten původní hostinský sklep ještě z doby Karla IV. Široké dubové lavice v šenkovně, na kterých spávali formani a ani středový podpůrný sloup, na němž plápolaly louče již na místě dávno nejsou. Ze široké chodby stoupá schodiště do poschodí. Tam vejdete do tanečního sálu nad šenkovnou. Naproti jsou pokoje. Před budovou bývala studna s okovem. Vpravo od této budovy býval vjezd do dvora. Dvůr uzavírá ze severní strany kůlna na stroje. Z východu kovárna, studna a dřevník. Celou jižní stranu zabírají chlévy. Dešťovou vodu z chlévů sbírá cisterna k případnému hašení požáru. Za stavením se nachází hliniště bývalé cihelny. Velká stodola se nacházela 30 m od obytné budovy na západní straně. Byla zbourána po válce v roce 1945.
Karlov je samotou. Leží na k. ú. Dolní Kounice, na bývalém panství rodu Dietrichsteinů a později Herbersteinů, jehož součástí bývaly i Silůvky. Je odtud stejně daleko do okolních obcí – Moravských Bránic, Silůvek, Mělčan a Dolních Kounic. Jako vše ostatní prožívá i toto místo, bývalá formanská hospoda dobré i zlé časy.
Ale nezůstává opuštěna. Budova přečkala staletí, má dobrou studnu s dostatkem vody. V roce 2001 sem byla zavedena elektrická energie. Budova prochází rozsáhlou rekonstrukcí při zachování své starobylé historické části.
Proč o tom všem píši, co máme společného? Vždyť jsme bývali odedávna jedno panství, i z Karlova se k nám nosil chléb, když naše vesnice byla vypálena, také dcera největšího rolníka ze Silůvek, Albína Záděrová se sem provdala.
Dnes je Karlov obklopen sady a vinicemi. Však výhled odtud do širého okolí, zvláště na horu Venušinu, kouzelnou Pálavu je nezapomenutelný. A kolem se vine prastará zemská cesta, spojnice národů i pokolení, cesta Panonská.
Informační list pro obyvatele obce Silůvky, číslo 3 (37), ročník 4, březen 2002, str. 5–8.