Poměrně rozlehlé údolí potoka Šatavy v místech, kde se nachází na tomto toku naše obec je domovem slovanského lidu již dlouhá staletí. Je obklopena okolní přírodou a její obyvatelé zde nalezli vše, čeho je zapotřebí k trvalému přežití. I přes to vše, nevyhnula se naše vesnice během věků mnoha útrapám způsobených válkami, nepohodou, nemocemi a také živelnými pohromami. V přírodě je skryto tolik energie, že přes noc dovede zasypat celé území 20 cm vrstvou sněhu. Jak bezmocný je proti tomu člověk.
To nikomu neškodí, ale mohou přijít živelné pohromy, které natropí mnoho škod. Pokud se stane několik lidí obětmi živelné katastrofy, třeba velké vody, svádí se to vše na přírodu, na její nespoutanost. Lidé si stále nemohou uvědomit, že jsou jen součástí přírody, nejde jí poručit, ale mohou se jí přizpůsobit. Mezi nejčastější a nejzhoubnější patřily vždy oheň a voda. Podle počtu lidských obětí se sice řadí daleko za války, nemoci, havárie, ale způsobené škody bývají vždy citelné a mnohdy nenahraditelné.
To nám dokládají povodně na Moravě v roce 1997 a v Čechách v roce 2002, kterých jsme všichni pamětníky. Těmto živlům nelze poručit, jak už se o to mnozí pokoušeli, ale musíme se jim přizpůsobit. Jsou to živly, kterých bylo se třeba stále obávat a pokud někde v blízkosti zahřmělo, lidé věděli, že se musí co nejdříve ukrýt někam do bezpečí a také chránit před vodou svůj majetek.
Živelné pohromy jsou jen těžko předvídatelné a můžeme být spokojeni, že nežijeme v oblastech zemětřesení, nebo ničivých tornád, která dovedou zpustošit velká území i celá města.
Přesto i naše obec a její okolí zažila během svého trvání mnoho povodní, ohňů, krutých mrazů, sucha a následné neúrody a bídy, že jejich následky jsou zde patrné dodnes. Největší povodeň v dějinách postihla naši obec v roce 1432. Pršelo tehdy na celé Moravě a jak to popisuje František Palacký, že se průchodové Nebeští otevřely dokořán a trvaly bez oulevy od sv. Maří Magdaleny až do Nanebevstoupení páně. Při této 3 dny a 3 noci trvající povodni byly vyplaveni všechny hluboké rokle kolem Sulovic (Silůvek) v celkovém objemu 1,5 milionu metrů krychlových. Jedná se o tzv. tři Ptáčkovy zmoly (dnes již zůstala jen jedna), rokle v Janovských, Kačení zmola, strže v Nebosádech a Mazouchách, zmoly na Karlově, v Kotlapkách, Vinohradských padělkách, na Štikově, na Kopci, na Kopaninkách a Příčkách, na Záhumeničkách, na Oklokách a v Réži, u cesty na Hlínu, na Holečkách a Padělkách u kříže, na Slínech a Klínkách, Kohoutí zmola za nádražím na Slinkách a za salaší na Horkách. Byly také zaplaveny bahnem všechny tři rybníky do výše dvou metrů. Zaniklo přírodní jezero u Louk, vodou byla smetena ves Šlapany v místech, kterému se dnes říká Šlapansko (na Šlapansku).
Pro lepší představu uvádím, že vzedmutá hladina Šatavy v době kulminace průtoku dosahovala tenkrát po dnešní rýny domů nacházející se v blízkosti potoka. Tuto povodeň nepřežil ani jediný dům a o naší vesnici se potom píše ještě několik desetiletí jako o pusté. Nová dědina vznikla proto dále od potoka při cestě z Moravských Bránic k Pršticím. Zde stojí domy dosud.
Velká voda pohrozila znovu 1. srpna 1934, odpoledne v 16 hodin. Rolníci již sklízeli poslední ovsy, jak bylo tehdy zvykem z polí přímo k mlátičkám. Mračno zprvu nevěstilo prudkou bouři a tak rolníci zůstali na polích až do poslední chvíle. Po několikerém zaburácení hromu však začalo hustě pršet a déšť se změnil v průtrž mračen. Během 2 hodin napršelo 134 mm vody. Ze všech stran stékala voda do vesnice a hladina potoka Šatava se zvedla o 2 metry. V domě pana M. Vašulína stála voda do výše 50 cm, na dvoře 1 m. Dům pana Štěrby čp. 37 byl podmočen a sesul se, stejně také dům p. Kubíka na Trávníkách. Velká voda splavila místy ornici ze svažitých pozemků, Kolem potoka bylo naplaveno až 30 cm kamení, písku a bahna, také hodně dřeva z lesů. Bylo velké štěstí, že obilí bylo již sklizeno, ale na okopaninách vznikly značné škody. Ještě větší škody napáchala voda v sousedních Mělčanech, kde sice nepršelo, ale voda vnikla do domů kolem potoka. Voda tam sahala 1 až 2 metry vysoko, takže se ve stájích utopilo mnoho dobytka, ve stodolách nasákla sláma a obilí.
Průtrž mračen spolu s krupobitím postihla 1. července 1965 dvacet obcí od Oslavan až k Blučině. V pásu širokém 5 km padaly kroupy velikosti ořechů, které rozbily vše – obilí, řepu, vojtěšku, kukuřici i ovocné stromy. Místy ležely kroupy i několik dní. Na stromech nezůstalo listí, na polích zůstalo jen nízké strniště po obilí a vojtěšce, řepa byla zničena úplně. Bouře začala v 18.15 hod. Napršelo 75 mm srážek během jedné hodiny. Byl to první velký déšť za hospodaření JZD, kdy už byly utvořeny velké lány, nové cesty a zalesněny, nebo zatravněny prudké stráně v Nebosádech, na Slínech a Slínkách, Volovém kopci, na Horkách, Karlově a Mazouchách. Regulovaný potok stačil přívaly vody pojmout. Také díky retenčním nádržím a lapačům bahna nedošlo kromě zničené úrody k žádným závažnějším škodám. Mám za to, že při stávající cestní síti, delimitaci půdy, honové soustavě a osevních postupech nemusí dojít ani při spadu 100 mm vody během 24 hodin k výraznějším škodám.
Zvláště když průtok obou propustků pod nádražím je velmi omezen a těleso náspu pomůže zmírnit případnou přívalovou vlnu.
I tak je ovšem třeba se z každé živelné pohromy poučit v zájmu ochrany zdraví a majetku našich spoluobčanů. Jsme jen součástí přírody a nesnažme se jí nějak ovlivňovat, nebo jí poroučet. Můžeme se jí jen přizpůsobit.
Informační list pro obyvatele obce Silůvky, číslo 4 (55), ročník 6, září 2004, str. 9–10.