Na rozdíl od stromů lesních, které byly po staletí využívány jako stavební materiál, produkt k živení ohniště, k výrobě nářadí a náčiní v domácnostech, sloužily plody ovocných stromů k obohacení jídelníčku minulých generací a je tomu tak i v současné době. Ovšem je pravdou, že lesním stromům dala život sama příroda, kdežto ovocný strom musel někdo zasadit. Bývalo proto snahou každého muže zplodit syna, postavit dům a zasadit strom. Ovocné stromy sázeli i novomanželé a měli radost, když se dočkali ovoce a mohli je dát svým dětem.
Sortiment ovocných stromů se stále rozšiřoval a také jejich počet , neboť ovocné stromoví mělo v okolí naší obce velmi příznivé podmínky. Silůvským se neříkalo jinak než peckaři a oni se za to nestyděli. Měli po většinu roku čerstvé ovoce všeho druhu, v zimě pak ovoce sušené nebo překapané.
Pamětníci vědí, že před každým domem stávala mohutná hruška „Stigrmárka“, v zahradě zase „Nurpirně“, pak ještě Jakubky, Máslovky, Medovky i Hniličky.
Kolem vesnice bývaly jabloně, z nichž Panenské, Hrachůvka a Koženice nejčastěji.
Na Kopajnách, U Réže, na Poloudělí, na Hložkách a Širokých zase třešně. Skalky dobré ještě o žních, Srdcovky, Věšatky a Ptáčnice. Stromy to bývaly staleté a mohutné, že trháči spouštěli plné koše třešní z vršku na prádelní šňůře dolů. Říkali, že za jasného počasí je z vrcholků třešní na Širokých vidět až do Vídně.
A těch švestek. Tři neděle se táhla vesnicí líbezná vůně povidel. Tři neděle se chodilo na lízačku. To byl požitek sledovat, jak povidlí sládne a houstne. A ty koláčky s kadlátkama posypané mákem a omaštěné, jen se sbíhaly sliny. Na sušených švestkách si pochutnávaly přes zimu i bezzubé babičky. Že si také doma napálil každý voňavé kořaličky bývalo samozřejmé. Však také „financ“ po třetí štamrli patřičně přivřel oko. Při mlácení obilí ruční mlátičkou „Lidomornou“ museli čtyři muži točit klikou. A tak přišla kořalička vhod. 12 snopů, zastavit a lok podle chuti. A jen se prášilo.
Po otevření dráhy do Vídně jsou švestky naváženy do vagonů a šťáva z nich teče úvozem po kolejích až ke zvoniččce.
Také ořechů bývalo mnoho. Na Slínech a na Kopajnách. Nahradily lískové oříšky, kterých bývaly na sýpkách plné pytlíky.
Višně bývaly nejčastěji osvěžením ženců, neboť zrály právě ve žních. Odpočinek v jejich stínu a pochutnání na zralých plodech osvěžil a dodal chuť do další práce.
Za učitele V. K. Jeřábka v letech 1881–1887 byly v naší obci naroubovány první meruňky, na podnož damašku. Některé z těchto stromů na Zahumeničkách dosud žijí. Pamatuji, jak meruňky spadlé ze stromu do obilí ještě po týdnu zůstaly chutné, tvrdé a nezačaly hnít.
Zřízením ovocné školky v Želešicích před 130 roky se rozšířil sortiment ovocných stromů a keřů o další ušlechtilé odrůdy ovoce, rybízů, malin, angreštů, kterými občané své zahrady v okolí vesnice osazovali. To byla zlatá doba silůveckého ovocnářství. K poslední rozsáhlé výsadbě ovocných stromů a keřů došlo v letech 1961–1962, kdy byl vysázen v Nebosádech sad 320 švestek a 400 meruněk. Na Kopci pak 2 600 keřů rybízu. Byla zřízena též nová vinice v Mazouchách na 5 ha a obnovena tak tradice našeho vinařství.
Největšího rozkvětu dosáhlo ovocnářství v Silůvkách kolem roku 1900. Je nutné se též zmínit o tom, že v roce 1973 bylo na pozemcích silůveckých majitelů u Dolních Kounic ve Žlebích na 26 ha vysázeno státním statkem v Dolních Kounicích 9 100 meruněk, jako intenzivní sad. Ty byly po zániku statku v roce 1992 majitelům vráceny. Kde všechny ty stromy jsou? Jejich odumírání začalo s rozšiřováním pěstování vojtěšky. Hlubokokořenící vojtěška odebírala vláhu a živiny z hloubky, kam dříve dosáhly svými kořeny jen stromy. Největší pohromou pro ovocné stromy byla však velmi krutá zima v roce 1929. Toho roku pomrzlo 90 % všech ovocných stromů. Zimní krajinou se ozývaly rány jako z děla, když pukaly mrazem kmeny stromů .
Po založení JZD a zřizování nových honů byly odstraněny další stromy. Byly ponechány jen souvislé řady třešní u Réže a všechny stromy na Slínech a Slínkách. I ty byly však po sloučení JZD vykáceny, stejně jako meruňkový a švestkový sad v Nebosádech. Byla ponechána jen řada 38 švestek. Zmizela i rybízovna na Kopci. Nakonec i vinice v Mazouchách likvidovalo JZD Ořechov. V roce 1997 byly veškeré ovocné stromy v obci napadeny virovou nemocí šarkou, nerodí ovoce a odumírají. Zanikly též hojné rybízovny soukromníků v Mazouchách, na Širokých a na Kopci, velmi náročné na ruční práci. Ze zralých plodů bývalo dobré rybízové víno. Zbylé ovocné stromy v obci zůstávají většinou neošetřeny, některé i nesklizeny. Sklizené ovoce slouží dnes jen pro potřebu domácností, částečně též k pálení slivovice. Neošetřené a nesklizené zůstávají též stromořadí kolem silnic a na obecních pozemcích.
Informační list pro obyvatele obce Silůvky, číslo 5 (39), ročník 4, květen 2002, str. 4–5.