Od zavedení „Hradové soustavy“ po roce 905 se na struktuře a organizování lidské společnosti mnoho nezměnilo .
Tehdy byla vrchnost a poddaní. Dnes je veřejná správa a občané.
Tehdy byla formou daně pracovní povinnost, dnes jsou formou daní peníze.
Pracující lid vždy vydržoval své nadřízené ať robotou, či penězi.
Poddaným i pracujícím vždy šlo nejen o výši daně, nebo tíhu robotního břemene, ale také o poměr osob mezi poddanými a vrchností, nebo mezi občany a veřejnou správou.
To porovnání si udělejte každý sám.
Jaké tedy bývaly robotní povinnosti silůvských poddaných ke kounické vrchnosti k roku 1775:
Toho roku 17 půlláníků platilo o sv. Jiří a o sv. Václavu 1 zlatý 3 krejcary. Dávali 42 vajec a robotovali se 2 koňmi 1 den týdně, nebo pěšky 3 dny (jedna osoba z domu). O žních celý týden.
Povinností 21 čtvrtláníků byly poloviční. Plat 30 krejcarů, 21 vajec 1,5 dne pěší roboty, ve žních 3 dny. 16 domkařů robotovalo jen pěšky 52 dnů v roce.
Obec platila vrchnosti ročně 10 zlatých 30 krejcarů kotelného. To je dnešní daň z alkoholu.
Tikovickému faráři dávali půlláníci po dvou měřicích žita a ovsa a 1 kuře. Čtvrtláníci polovinu. Na Vánoce dostával farář ještě 2 zlaté z půllánu, 1 zlatý ze čtvrtlánu.
Z těchto robotních povinností byl zajištěn plynulý chod panství, udržování hradu a vydržování jeho posádky, platy panských úředníků, chod panského mlýna a pivovaru, stavění a údržba mostu, vydržování panského špitálu – chudobince, obdělávání panských polí a vinic a těžba dřeva pro potřebu panství.
Za plnění těchto robotních povinností přidělila vrchnost svým poddaným do bezplatného užívání buď půllán nebo čtvrtlán, podle zdatnosti rodiny poddaného. Jednotlivé parcely půllánů či čtvrtlánů byly vyměřeny v okolí obce na lepší i horší půdě všem bez rozdílu. Pololanská pole měla dvojnásobnou šířku.
Bouřlivý rok 1848 přinesl mnoho převratných změn, nejen politických ale také hospodářských. Raabovým oboličním patentem byla zrušena robota. Poddaní se z ní vykoupili a dostali za to od vrchnosti své půllány a čtvrtlány do soukromého vlastnictví.
Ke dni zrušení roboty v roce 1848 obývali naši vesnici následující půlláníci, čtvrtláníci a domkaři. Pozorný čtenář si jistě povšimne, že následující údaj nesouhlasí se stavem popisu robotních povinností našich poddaných. Ten je uváděn k roku 1775.
Za 73 roků (1848) se počet půllánů, čtvrtlánů i domkařů změnil.
Také připisuji současná domovní čísla pro lepší orientaci čtenářů.
Půlláníci :
čp. 21 – Fraňa Hanes
čp. 22 – Škorpík Johan
čp. 32 – Mikolášek Mathias
čp. 33 – Dobrovodský Anton
čp. 34 – Červinka Jozef
čp. 38 – Slavík Anton
čp. 43 – Helar Bernard
čp. 44 – Záděra Josef
čp. 45 – Helar Izidor
čp. 55 – Sládek Vencl
Čtvrtláníci :
čp. 10 – Vašulín Vencl
čp. 17 – Slavík Matěj
čp. 18 – Janeček Franc
čp. 19 – Drobílek Matěj
čp. 20 – Nešpůrek Anton
čp. 23 – Dobrovodský Bernard
čp. 24 – Kubík Franc
čp. 25 – Dobrovodský Franc
čp. 26 – Vostatek Hanes
čp. 27 – Zoufalý Vencl
čp. 28 – Růžička Josef
čp. 29 – Záděra Franc
čp. 30 – Ptáček Anton
čp. 31 – Škorpík Franc
čp. 35 – Štefan Anton
čp. 36 – Ondrášek Ignác
čp. 37 – Růžička Johan
čp. 46 – Škorpík Martin
čp. 47 – Záděra Franc
čp. 48 – Pazourek Franc
čp. 49 – Slavík Vencl
čp. 50 – Helar Cyril
čp. 51 – Helar Josef
čp. 52 – Procházka Anton
čp. 53 – Pipal Lorenc
čp. 54 – Fraňa Vencl
čp. 59 – Záděra Josef
čp. 62 – Hledík Franc
Domkaři :
čp. 1 – Rapouch Franc
čp. 2 – Novotný Vencl
čp. 3 – Zdražil Franc
čp. 4 – Pazourek Hanes
čp. 5 – Hronek Lorenc
čp. 6 – Schrámek Anton
čp. 7 – Konečný Johan
čp. 8 – Nepéchal Wenzl
čp. 9 – Padochka Wenzl
čp. 11 – Pipal Lorenc
čp. 12 – Warzeka Johan
čp. 13 – Sládek Martin
čp. 14 – Beránek Cyril
čp. 15 – Kuna Wenzl
čp. 16 – Leitkeb Anton
čp. 42 – Elsner Cyril
čp. 56 – Peterka Franc
čp. 58 – Krška Johan
čp. 60 – Konečný Filip
čp. 61 – Hodovský Johan
čp. 63 – Hron Josef
čp. 64 – Brunner Karel
čp. 65 – Pažourek Matěj
Po zrušení roboty nastává éra svobodného selského stavu, kdy rolníci za vlády císaře Josefa I. se mohou v klidu a míru věnovat své práci.
Většina panského majetku přešla do soukromých rukou. Vrchnosti zůstal jen hrad, dvůr a lesy.
Pivovar přestal vařit, mlýn koupil mlynář, ostatní majetek a závazky (most, školy, též část polí, lesů a rybníky) převzaly obce.
Na radnici zasedli místo rychtáře, pudmistra a konšelů starostové a radní. Ti už byli voleni obcí.
Tyto staré zlaté časy naší obce narušila až první světová válka. Rolníci se ocitají v prvních řadách frontových linií daleko od jejich domovů, grunty strádají.
Je to začátek konce epochy, kdy se všichni občané Silůvek živili jen zemědělstvím a dědictví otců jim bylo tím nejposvátnějším pokladem.
Ještě za časů našich babiček a dědečků se za dlouhých zimních večerů v příjemném teple hřejivé pece o nevolnictví a robotě mnoho vyprávělo. Zvláště když se sešlo více lidí při draní peří, při vaření povidel nebo přástkách. Vždyť těch zážitků z cesty na panské, z roboty samotné za nepřízně počasí měl každý ve své paměti celou řadu. A zvláště děti pozorně naslouchaly, když se některý ze staroušků rozpovídal.
A vše už je dnes jiné, úplně jiné. I ty cesty s hlubokými úvozy, kudy se chodívalo na robotu do Dolních Kounic na panské, by již dnes nikdo nenašel. Jen pole a lesy zůstaly, v dáli Pálava – hora Venušina. Tak to vídali naši předkové, tak to vidíme i my dnes. Naši přírodu, která nám vždy umožňovala přežít a jejíž jsme součástí.
Možná i ta jména robotníků ze Silůvek z roku 1848 budou pro někoho z vás cizí a mnoho vám neřeknou, ale važme si jich a věnujme jim alespoň tichou vzpomínku.
Informační list pro obyvatele obce Silůvky, číslo 10 (44), ročník 4, říjen 2002, str. 10–12.