Stejně jako bydlení, tak i oblékání doznalo během staletí velké změny. Od původních kožešin, přes krejčí a švadleny až po dnešní moderní konfekce.
Odívání bylo vždy také účelové. Proti chladu a nepohodě, válečnické od brnění a drátěných košil až po uniformy. Společenské, módní, sváteční a pracovní, pánské a dámské.
Před válkou třicetiletou nosívali muži plášť s aksamitovým výložkem, kožich liščí nebo vlčí se soukenným modrým svrškem nebo mentek, dlouhý uherský kožich. Kaftánek podšitý černými králíky, též husárek se štorci aksamitovými a na něm pásek krumplovaný. Klobouk černý a rudý se šmukem. Čepici z chlupatého aksamitu.
Ženy se odívaly pláštěm karasovým, černým nabíraným mantlíkem z červeného damašku beliznami podšitým, šubkou a tupltykyty, podšitou podbříšky a laloky. Sukni mezulánovou z červeného damašku s živůtkem. Sukničku barchanovou, bílou nosila děvčata s šorcem mezulánovým prostým, makové barvy, šorcpelcl s tobénovým svrškem zelené barvy. Klobouk hedvábný, karasový čepec, pintu, ve vlasech hřeben nebo sponu. Později nosily ženy čepec – šupsl z jemného tintuchu a kolem dokola bílé krajky s mašlí. Mašle se nosila vpředu, vzadu i po straně, byly různobarevné. Kabátky měly varhánky a velká položený límec. Rukávy těsné, u ramen baňaté.
Muži nosili na hlavách všedního dne, chlupaté čepice. V neděli třírohý klobouk, z pod něhož visel cop. Košilí s tkanicí na uvázání, vzadu rozstřiženou. Šátek na krku černý – hedvábný. Vestu dlouhou soukennou, kapsy se záklopkamni. Kalhoty v létě manšestrové, v zimě soukenné. Byly krátké a nad koleny se zapínaly na knoflíky. Střevíce byly vyzdobeny stříbrnými přezkami. Kabáty soukenné různých barev měly kapsy na bocích.
Později nosili muži o všedním dnu kalhoty z domácího plátna, kazajku se šosy a juchtové boty. O svátku frak se špičatými šosy, angímové kalhoty se štruplemi, na prsou náprsenku.
Před 160–180 léty nosil se nosil se u nás kroj, jehož prvky se zachovaly dodnes. Mařinka (špenr) pestrá sukně a široká zástěra. Byla-li zástěra bílé barvy, bývala bohatě vyšívaná. Na hlavu si uvazovala děvčata pestré šátky. Vdané měly hedvábné plíny v rozích bohatě vyšívané. Na slavnosti a do kostela brávaly si ženské veliké do rohu stočené kapesníky. V zimě nosívaly ženy přes ramena, v pase uvázané nebo sponou sepnuté teplé vlňáky. I malé děti chodily v zimě zabalené do vlňáčků. Šturcem chránily si ženy před zimou svoje ruce. Na výšivkách mívaly rostlinné ornamenty jež jsou vyšívána stehem plochým bílou přízí, barevné stehem křížkovým pletencovým a květy stehovými.
Jak se svět mění, mění se i oblékání, kroje a lidové zvyky. Dávno již to, co zde popisuji skončilo na smetišti, nebo vylétlo komínem. Ale bylo to krásné jako ten tehdejší skromný, pracovitý a bohabojný lid. Před 150 roky začínají brněnské manufaktury tkát první sukna a tím přichází do módy zcela jiné oblékání jež zhotovují na míru místní krejčí a švadleny. První šicí stroje jsou jim vítanými pomocníky.
V Silůvkách bylo též několik krejčích a ševců. Nejčastěji šili vysoké kožené boty pro muže, pro ženy zase domácí pantofle. Mládež chodívala většinou od jara do podzimu bosá. Na sundávání vysokých bot musel být v domě zouvák. Bohatství nevěsty vyjadřoval počet sukní, které bývaly hlavní součástí jejich oblečení.
V té době se ještě hodně vyšívalo. Krásné kroje zdobily muže, ženy a hlavně děvčata zářila pestrými barvami svých krojů, zvláště pak o nedělích a svátcích, o hodech a poutích. Místní kroje se nejvíc podobaly kroji troubskému, který se tam o hodech dodnes nosí. Za první republiky se již začínají šít oděvy pánské i dámské různých velikostí, takže krejčí a švadleny již nejsou hlavními tvůrci vesnického odívání.
Velké problémy s odíváním byly za první, ale také za druhé světové války a ještě dlouho po ní. Pro nedostatek textilních surovin tkaly se látky z kopřiv, což na těle hrozně pálilo a škrábalo.
Hned po válce nosili muži uniformy západních armád. Vojenské košile „khaki“ vydržely nejdéle. Komunisté zavedli „šatenky“, tak jako lístky na chleba. Jeden pracovní oblek na rok. Když lidé z venkova naříkali, že to nestačí, místní akční výbor doporučil zemědělcům, že si mohou ušít šaty z pytlů na obilí, těch že mají dost. Za prodej textilu na černém trhu bylo mnoho obchodníků pokutováno, nebo jim dokonce byl zabaven majetek.
Ale ty časy jsou už dávno pryč a otevřel se světový trh. Dnes, kdy je trh s oděvy i botami dobře zásoben, zvláště v poslední době zahraničním zbožím z Asie jeví se situace v určitých obdobích nedostatku jako pohádka. Ale to všechno musely předešlé generace našich občanů na své kůži prožít. Buďme rádi, že problémy s odíváním v dnešní době nemáme. I když ani dnes si nemůže každý koupit takové šaty nebo takové boty jaké by chtěl, poněvadž na ně nemá. Přesto je radost pohledět, jak dobře, vkusně a prakticky se ta naše mladá hezká děvčata, ale i ostatní ženy dovedou obléct, že se musí člověk ohlédnout. Přejme jim k tomu sebedůvěru a hezký pocit.
Informační list pro obyvatele obce Silůvky, číslo 7 (51), ročník 5, říjen 2003, str. 3–5.