Vánoční blues

se jmenuje letošní vánoční hra. Vytvořil ji evangelický farář Michal Kitta v roce 2012. A inspirovaly ho k tomu dvě věci.

Na jedné straně neustálá snaha až zápas o to, někomu pomoci. Další a další setkání a rozhovory, neustálé promýšlení, nové a nové pokusy, modlitby a kázání… a zjišťování, že někomu opravdu efektivně pomoci, změnit něčí bolestnou realitu, pomoci někomu vystoupit z točení se v bludném kruhu je nesmírně těžké, ano, často téměř nemožné.

A na druhé straně jedna písnička, mezi mládeží velmi oblíbená, číslo 26 z evangelického zpěvníku Svítá.

„Zazpíváme si radši šestadvacítku!“, dožaduje se mládež na předvánoční schůzce písničky, kterou rádi zpívají, protože se jim zdá dobrá. Melodie i slova – takovej docela vodvaz. Písnička ze života, ve které se zpívá o lidech, co mají nějaké trápení, ale takovým zvláštně odlehčeným a zároveň pravdivým způsobem. Složil ji, text i melodii, jako devatenáctiletý mladík Štěpán Hájek, dnes evangelický farář v Brně-Husovicích. Napsal ji snad jako úplně první písničku pro skupinu Lídl & Velík, kterou založil se svými kamarády, studenty teologie na Komenského bohoslovecké fakultě v Praze. V roce 1980 s ní poprvé veřejně vystoupili na setkání mládeže ve sboru Praha‐Kobylisy.

Šestadvacítka dobrá určitě je, když se zpívá už skoro 40 let a její autor je zavedená značka. Šestadvacítka se jmenuje jednoduše Blues. Blues bývají často teskná, ale nemusejí být smutná vždycky, stejně jako každý odstín modré nepůsobí melancholicky. Blues jako hudební žánr vzniklo v oblasti delty řeky Mississippi jako lidová píseň amerických černochů. Odtud se dostalo do průmyslového Chicaga, kde bluesové kapely začaly používat elektrické kytary a objevilo je i bělošské publikum. Bílí muzikanti byli projevem černošských muzikantů právem fascinováni, a hudba velmi pomohla prolamovat rasové předsudky vůči černochům.

Publicista Lubomír Dorůžka (1924-2013) o blues říkal, že je jako nabíječka pro každou baterii, protože blues je inspirací pro hudbu rockovou, jazz, funk, soul, hip hop… Má v sobě prvky tradiční africké i evropské hudby.

Žijeme spolu a snažíme se jeden druhému porozumět a pomoci. A často nám to vůbec nejde. Ale

cítíme, že se musíme pořád snažit, že to musíme znovu a znovu zkoušet, žít jako bližní, být druhému spolučlověkem, sestrou, bratrem. Kde k tomu brát pořád sílu a chuť? Moc nevím, kde jinde než od Boha v Ježíši Kristu, který se pro nás v Betlémě narodil a pro nás na kříži zemřel, a tím je stále živý a mocně působivý, a který říká: Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jísti, žíznil jsem,

a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou. Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili. Matouš 25,34n.

Na štědrovečerní bohoslužbu s vánoční hrou, která bude veselá i vážná zároveň, Vás za všechny účinkující srdečně zvu. Martina Kadlecová, farářka