Po dlouhých letech nezměrného utrpení našeho národa byla celá země zpustošena, vybito dvě třetiny jejich obyvatel, zničeno celé kulturní dědictví národa. Lidé byli pohřbíváni kdekoliv bez kněze, často spáleni, někteří dokonce i za živa.
Jiskřička naděje zažehnutá před lety sv. Cyrilem a Metodějem dosud nevyhasla a ukázala se být světlem naděje pro přežilé, kteří viděli své vzory ve sv. Václavovi, sv. Vojtěchovi, Panně Marii, sv. Ludmile, sv. Anně a dalších.
Nezbývalo, než se trvale usadit, odhodit meč a místo něho se chopit pluhu a v potu tváře chléb svůj dobývati.
Pod Boží ochranou zvolili si za svoji patronku sv. Annu, babičku Kristovu. V jejím jménu započaly obnovy, nejprve v duších lidí, následně v domovech.
Do svého znaku si umístili obyvatelé naší obce radlici a vinařský nůž, symboly chleba a vína, těla a krve Kristovy.
Poté byla v roce 1704 obnovena duchovní správa v Tikovicích, kam byla naše obec od nepaměti přifařena. Tam na epištolní straně chrámu sv. Jiří byla na bočním oltáři umístěna soška sv. Anny, patronky Silůvek.
Od této doby jsou i pro Silůvky vedeny farní matriky, občané jsou křtěni, sezdáváni s knězem a pohřbíváni do posvěcené země hřbitova.
Cílevědomý život občanů šířený chrámem v duchu Desatera přinesl brzy první ovoce.
Z této doby máme nejhezčí lidové kroje, architekturu lidových staveb, písně hýřící láskou a radostí ze života, i řadu lidových obyčejů a zvyků.
Mnohé se změnilo i na polích a pod střechami bílých chaloupek. Chléb opět voní na prostřených stolech a místo řinčení mečů se kolem rozléhal jen hlas zvonů, aby uvítal nový den, pozval ke stolu a večerním klekáním svolal pracující lid do svých domovů.
Každým rokem, 26. července slaví naše obec svátek sv. Anny, své patronky.
K její cti a chvále byla v roce 1850 postavena na návsi zvonice, v jejímž průčelí byla umístěna patronka Silůvek sv. Anna. Zvonice byla v roce 1973 přestavěna na klidnější a důstojnější místo a také uvnitř vyzdobena mramorovou sochou sv. Anny. Původní soška ze staré zvonice byla umístěna také na průčelí zvonice nové. Tam byla po 150 letech uctívání občanů 14. ledna 2001 v noci ze zvonice ukradena.
U zvonice bývá každého roku na sv. Annu sloužena mše svatá a zároveň jsou pořádány „Anenské hody“ Součásti hodů je také stavění máje. Je to smrk vysoký až 30 metrů jehož kmen je zbaven kůry a vrchol zdobí stárky barevnými pentlemi. Kapela spolu se stárky obchází potom v nedělním odpoledni vesnici a zvou občany na lidovou veselici pod májou.
V dřívější době bývalo o hodech na sv. Annu, které bývaly před hospodou velmi naspěch, neboť koncem července probíhaly žně a každý se snažil svoji úrodu včas sklidit. Někdy dokonce už byly hodové koláče pečeny z mouky právě sklizeného zrna.
V současnosti probíhají žně úplně jinak. Nejsou již záležitostí celé vesnice a mnoho lidí ani neví, kolik obilí se letos urodilo. Řady mandelů již nezdobí okolní pole a ve stodolách dávno umlkly zvuky cepů.
Tradice však zůstává živá. Po sv. Anně byla v roce 1990 pojmenována hlavní starobylá ulice v centru obce.
Na hody se sjíždějí rodáci a příbuzní, aby v kruhu svých rodin vzpomněli všeho dobrého i zlého, co s sebou život přináší v průběhu času.
Nechť je nám naše patronka sv. Anna stále světlým vzorem a velkou nadějí. Pod její ochranou vzhůru k naplnění šťastného a spokojeného života všech spoluobčanů Silůvek.
Informační list pro obyvatele obce Silůvky, číslo 6–8 (28–30), ročník 3, červen–srpen 2001, str. 8–9.