Po založení obce dostačoval k obživě obyvatel lov zvěře v jejím okolí, později chov domácích zvířat – koz, ovcí, krav a drůbeže, zvláště slepic. S růstem počtu osadníků se nebylo již možno na tento způsob získávání potravy spoléhat a proto se začala obdělávat nejprve úrodnější půda v okolí vesnice. K tomu sloužilo velmi primitivní nářadí, převážně dřevěné. Obdělávalo se trojhonným způsobem. Na podzim se zaselo žito, v příštím roce se sklidilo a na podzim po žitě zoralo. Příštího jara se zasel oves. Po ovsu se nechalo pole odpočinout, bylo úhorem, na kterém se pásl dobytek.
Postupem doby začaly přibývat další plodiny. Z ozimů pšenice, z jařin ječmen, hrách, čočka, proso a pohanka. Na nejlepší půdě se zakládaly zelné zahrady.
V Nebosádech, Vinohradských padělkách, na Zahumenicích a v Lískové hoře jsou zakládány vinice a v dalších tratích vysazovány ovocné stromy. Hlavně třešně, hrušně, jabloně a švestky. Od roku 1881 také meruňky a rybíz.
Po roce 1880 skončilo pasení dobytka. A také úhoření. Všechna pole se obdělávala a dále se rozšiřovala na úkor okolních lesů. Od této doby se také začíná s pěstováním jetelů, kukuřice, cukrovky a brambor.
Čím se obdělávala pole? Pluhy bývaly původně dřevěné, jen s kovovým hrotem. Brána dřevěná jednodílná s kovovými zuby. Pak ještě ráfový vůz, ruční nářadí, motyky, hrábě, cepy, vidle, lopaty.
Od roku 1890 začínají již kovové pluhy, trojdílné brány a první secí stroje. Po roce 1910 už i žací stroje, víceradličné pluhy, mlátičky, vály a hrabačky. Těmito stroji jsou pole lépe obdělána a také se mění osevní postupy a struktura plodin.
Zatímco vinice zničil révokaz, brambory se stávají nejdůležitějším zdrojem potravy většiny nemajetných rodin.
Po roce 1848 nastává dělení pozemků, také půliánů a čtvrtlánů, takže z původních 585 parcel v roce 1700 se nachází v našem katastru k roku 1960 již 4500 parcel a 1500 pozemků bylo přikoupeno z cizích katastrů. Takže rolník vlastnící 12 ha má svou výměru v 80 až 120 kusech.
Za první republiky už mají rolníci k dispozici více moderních strojů, ale ty nelze na drobných políčkách dobře využít. Úmorná ruční práce je každodenním údělem zemědělce a jeho rodiny.
V roce 1939 jsou všem rolníkům zavedeny povinné dodávky zemědělských produktů. Ty se ještě po válce stupňují a jsou jedním z nástrojů násilné kolektivizace zemědělství u nás.
Na straně jedné už nikdo nespočítá pokuty, či léta vězení za nesplnění vysokých dodávek státu, ani neocení dřinu většinou starších lidí, kteří neznali odpočinku, kteří i několik roků neoblékli sváteční šaty, aby stihli práce na poli a ve chlévě a přitom se stačili také trochu najíst.
Na straně druhé umožnila kolektivizace provést rozsáhlé hospodářsko technické úpravy půdy, spojené s pečlivou delimitací, zřízením nových cest (bez úvozů, ze kterých se na jaře vyhazoval sníh, aby se dalo dostat na pole).
Dále bylo z tisíců parcel vytýčeno 56 honů bonitně jednotných, tvarově i velikostí ideálních, na kterých mohl být moderními stroji uplatňován 10 honný osevní cyklus hospodaření.
V rámci delimitace bylo při úpravách zalesněno 24 ha té nejhorší půdy, odlesněny 4 ha půdy. Byla zřízena nová vinice v Mazouchách na 5 ha, ovocný sad v Nebosádech na 4 ha a rybízovna na Kopci na 2,5 ha.
Také byli uspokojeni záhumenkáři 24 ha dobré půdy v okolí obce, zahrádkáři 0,5 ha a myslivci 1,3 ha půdy
K obdělání půdy byla použita tradiční agrotechnika a bylo prováděno hnojení chlévskou mrvou 1 x za 4 roky na každé pole. Nebylo používáno nadměrné množství umělých hnojiv, ani přípravků k hubení plevelů a škůdců.
Z polí byly odstraněny hromady kamení, stromy, křoviny a vše, co bránilo používání velkovýrobní technologie. Každý zásah do přírody byl posuzován z hlediska, že Bůh stvořil svět pro všechny živé tvory a je třeba jim zachovat přijatelné životní prostředí. Proto také až do roku 1970 zůstaly stavy zvěře v hospodářském obvodu JZD Silůvky nezměněny.
K výrazným změnám došlo až po sloučení JZD v roce 1972.
Zvyšování výroby za každou cenu vedlo k bezohlednosti a ničení životního prostředí, takže v současnosti máme v obci jedinou studnu s pitnou vodou (půda je kontaminována dusičnany).
Po sloučení JZD začalo docházet k pouštění záhumenků a tím k ladem ležící půdě.
V trati „Žáček“ zůstaly na ploše 3,5 ha ze 34 záhumenek jen 4 obdělané. Aby půda nezůstala ležet ladem, byla zde zřízena zahrádkářská osada pro 47 zahrádkářů, většinou z Brna. Půda byla původním majitelům proplacena v roce 1980 za celkovou částku 124 000 Kč.
Půdu pustili také zahrádkáři a myslivci.
Po sloučení JZD s Ořechovem v roce 1975 se opouští od tradičního obdělávání záhumenek. Obilí sklízí kombajny, zatímco mandelů na polích stále ubývá. Ve žních v roce 1982 se mlátilo mlátičkou u kravína naposledy.
Po celou dobu trvání JZD bylo hospodaření plánované (5 leté plány). Lidé zde měli jistou práci a slušný výdělek. Zvláště jedinci s ostrými lokty a dobrou tužkou na zlaté časy JZD dlouho nezapomenou.
Na způsobu a kvalitě hospodaření v této době hodně záleželo, jaké bylo vedení podniku.
Družstevníci mající v začátcích kolektivizace nedůvěru k JZD si postupně zvykli. Doma zatím současně likvidovali stodoly, hnojiště, stáje i stroje. Měli jen malé záhumenkové hospodářství. A i to se odchodem starých lidí nadále omezovalo. Také objekty živočišné výroby JZD se postupně stěhují do nového střediska na Nivách. Drůbežárna na Horkách je přestavěna na porodnu prasnic.
Přišel rok 1989 a s ním nové názory na zemědělství a také nové možnosti. Reakce byly různé. Někteří zůstali členy družstva dále, jiní vystoupili, vzali si pole i dobytek, začali hospodařit. S jakými výsledky, to vidí každý sám. Stačí vyjít za vesnici a rozhlédnout se kolem sebe.
Teprve nyní, když vidíme, kolik polí je neobděláno, pusté vinice, cestu zarostlou šípovými keři, potok zanesený bahnem a smetím, neošetřené lesy, musíme ocenit generace před námi, z nichž každý byl hospodář, každý si věděl rady a nebylo mu za těžko pro to něco udělat.
Mnoho se změnilo v zemědělství na naší vesnici za posledních sto let. Ale ta naše ničím nenahraditelná půda, ve které všechno roste, zůstává stejná. K jejímu využití je jen třeba lidského přičinění.
40 párů koní a krav umělo během roku veškerá pole dvakrát do roka pluhem obrátit. 350 lidí denně nastupovalo od setí do sklizně v potu tváře do polí.
To vše ve jménu přežití, ve jménu obnovy života s novým jarem, i nových lidských generací.
Praotec Čech políbil tu zemi na Řípu a pravil k lidu. To je ta země, kterou jsem vám
sliboval, zvěře a ptáků plná, medem a strdím oplývající.
A my dodáváme: země česká,
domov můj; země česká , domov můj .
Informační list pro obyvatele obce Silůvky, číslo 6–8 (40–42), ročník 4, červen–srpen 2002, str. 7–8.